Pages

Filmový večer




"Jsem tu. Mám filmy a popcorn," spustila Caroline bez pozdravu, jakmile jsem jí otevřela dveře.
"Díky bohu. Potřebuju pauzu od reality. Co jsi přinesla?"
"Twilight."
"Car," zatvářila jsem se zděšeně. Twilight bylo to nejhorší, co mohla přinést.
"Já vím, ale Čarodějky z Eastwicku byly půjčené," řekla to s tak vážným výrazem, že jsem se prostě musela smát.
"Když jsme u čarodějek, kde je Bonnie?"
"S Jeremym. To víš, vrátila se teprve před týdnem. A shledání po šesti měsících. To nějaký čas zabere."

Shledání po šesti měsících, najednou jsem se začala cítit provinile. Damon se vrátil už před dvěma měsíci a já si pořád nepamatovala, že bych k němu kdy něco cítila. A to ho ničilo, moc dobře jsem to věděla.

Za tu dobu jsme stihli s Joinou pomocí obnovit magii v Mystic Falls, přišli jsme na to, jak dostat zpátky Bonnie a nechat Kaie v jeho vězení a zbavili jsme se většiny lovců upírů, kteří tu byli. Ale moje paměť se pořád nevrátila.

"Eleno, to jsem nechtěla," řekla Caroline, když si všimla jak se tvářím. Měla jsem tu vinu vepsanou ve tváři.
"To nic. Jsem v pohodě."
"Vážně?"
"Jasně. Tak budeme čekat na Bonnie, nebo si pustíme film?" Jen co jsem to dořekla, ozvalo se zaklepání a vešla Bonnie.
"Skvělý, jsi tady. Elena se už chtěla dívat bez tebe."
"Ale už jsem tu. Tak na co budeme koukat?"
"Přinesla jsem Twilight. Všechny díly, bude to dlouhá noc," oznámila ji Caroline. A já se zděsila nanovo. Myslela jsem, že přinesla jen první díl.
"Twilight?"
"Přesně tohle jsem jí řekla!"

Byla jsem ráda, že se Bonnie tváří stejně nesouhlasně jako já. Dohodli jsme se, že si pustíme něco, co nemá s realitou naprosto nic společného a ona přinese Twilight. No, i když, třpytící se upíři… to vážně nemá s realitou mnoho společného.

"Je to vzpomínka na staré dobré časy, kdy jsme neměli nejmenší tušení, že existují upíři, čarodějky a vlkodlaci. A výlet do minulosti je přesně to, co teď potřebujeme," spustila Caroline.
"Před týdnem jsem se vrátila z roku 1994, minulosti mám po krk."
"Tak to ber tak, že budeme jeden večer předstírat, že se nic z toho nestalo. Že všechno to je vymyšlené. Jsme jen obyčejné devatenáctileté holky, které jsou posedlé neexistujícími třpytícími upíry jako celý svět, co říkáš?"
"To beru," pokrčila Bonnie rameny a plácla sebou na pohovku.
"Já taky. Tak to zatím zkuste zapojit a já půjdu udělat popcorn." Vzala jsem Caroline sáček z ruky.
"Tys to ještě nezapojila?" zeptala se Caroline.
"Neměla jsem čas," řekla jsem a zmizela do kuchyně. Ve skutečnosti jsem to ale nedokázala zapojit. Zkoušela jsem to několikrát a akorát jsem z toho měla hlad. Člověk by řekl, že když sem Jeremy pořídil televizi, tak že jí také zapojí, ale on ne. Nejspíš si ani neuvědomil, že není zapojená, když byl v jednom kuse pod vlivem alkoholu. Na druhou stranu si vzpomínky na Bonnie aspoň nenechal vymazat.

Z úvah mě vyrušilo cinknutí mikrovlnky, popcorn byl hotový. Nandala jsem ho do misky a vydala se za Car a Bonnie.
Ty si v pohodě lebedily na gauči a koukaly na úvodní Bellin proslov o smrti. Nechápala jsem, jak se jim to podařilo zapojit, ale nechala jsem to být, sedla si mezi ně a dívala jsem se na ty nejnemožnější upíry na světě.

"A já myslel, že je jen jeden blázen, co pije zvířecí krev," ozvalo se asi o půl hodiny později a já jsem se s úlekem vymrštila do sedu. Bylo to tak nudné, že jsem u toho skoro usínala.
"Damone! Co tady děláš?" zeptala se Caroline nečekané a hlavně nezvané návštěvy, která stála za gaučem.
"Hm… mám takový dojem, že tu bydlím."
"Tak my vypadneme," řekla jsem. Chtěla jsem být co nejdál od něj.
"Nikdo vás pryč neposílá. Nebo aspoň tebe. Každopádně bych to vypnul, než se tu objeví Stefan. Nikdo z nás nechce, aby zase najel na svou zvířecí dietu a ubližoval nevinným veverkám."
"Stefan neodjel?" zbystřila Caroline.
Když se tu všechno vyřešilo, Stefan usoudil, že by přeci jen měl začít nový život někde jinde. Sice to bylo naprosto zbytečné, protože všechno se víceméně vrátilo do starých kolejí, ale on si to nedal vymluvit, teda aspoň jsem si to myslela.
"Ne, nějak najednou změnil názor." Jen co to dořekl, práskly dveře.
"Názor jsem nezměnil, jen měl někdo pitomý nápad, prořezat mi všechny čtyři pneumatiky."
"Zůstal jsi tu? Zůstal. Účel splněn," reagoval Damon na rozzuřeného Stefana.
"To mi jako po každé, když budu chtít odjet, prořežeš pneumatiky?"
"Jasně, že ne. Občas ti ukradnu startovací kabely, aby byla změna," mrknul na něj a já věděla, že je zle. Stefan se vrhl Damonovým směrem. Ale ještě dřív, než se stihl do Damona pustit, ho Bonnie odhodila ke stěně.

"A dost! Sice Damona nemám zrovna v lásce, ale dalo mi velkou práci ho z roku 1994 dostat. A pak tu je ještě ta maličkost, že následně zařídil to, abych se z něj dostala i já. Takže ho zabíjet nebudeš. Tentokrát by ho nikdo oživit nedokázal," zakončila Bonnie svůj proslov a obrátila zrak zpátky k upířímu baseballu.

Stefan se mezitím zvedl, postavil se vedle Damona a zaměřil se na televizi. Což je divné, neměla jsem nejmenší tušení, že by se Stefan kdy zajímal o baseball.

A tak jsme se všichni dívali na Twilight. Popravdě jsem z toho byla dost nervózní, mít Damona skoro za zády a vědět, že ze mě nespustí oči. Je dost stresující.

Ale jakmile přišla na řadu scéna v baletním sále, začal Damon dělat voloviny. Ne, že by to někomu vadilo. Bonnie usnula a Car nemohla spustit oči ze Stefana, který nechápal, co to Damon předvádí. Nakonec to vzdal a odešel. Chvíli po něm zmizela i Caroline.

"Eleno…" spustil Damon.
"Mlč! Chci se dívat na film." Cokoliv, abych se vyhnula rozhovoru s Damonem.
"To mě chceš pořád ignorovat?"
"Snažím se o to, ale ty mi to zrovna neulehčuješ."
"A proč bych měl? Chci tě zpátky, chci, aby sis vzpomněla!" mluvil tak nahlas, že jsem se bála, aby se Bonnie nevzbudila.
"Ale já jsem to zkoušela. Chtěla jsem si vzpomenout. Myslíš, že jsem nadšená z toho, že mi chybí část mého života? Nejsem! Ale nejde to. Snažila jsem se, jenže…" Už jsem nedomluvila. Ten zmetek se ke mně naklonil a políbil mě. Zkoušela jsem ho dostrčit, ale pak jsem to vzdala. Musela jsem uznat, že líbá skvěle.

"Recordare," ozvalo se vedle mě. Nebýt upírem nejspíš bych to přeslechla, ale takhle jsem to slyšela jasně. A v momentě, kdy dozněla poslední slabika, jsem si začala vzpomínat. Setkání s Damonem před smrtí mých rodičů. Tanec na Miss Mystic Falls. Noc v hotelu, maturita, noc před odjezdem na vysokou, ples… všechno se mi to v hlavě objevilo tak najednou, že mě zasáhla tak šílená bolest, že jsem se od Damona musela odtrhnout a opřít si hlavu o opěradlo pohovky.

"Eleno, co se děje?" Nebyla jsem schopná promluvit, všechny ty vzpomínky se mi najednou objevovaly v hlavě.
"Vzpomíná si," odpověděla mu Bonnie.
"Jak to myslíš? Jak to, že si vzpomíná?"
"Udělala jsem kouzlo. Ale všechny vzpomínky se jí v hlavě přehrávají najednou, je to bolestivé, ale za chvíli to přejde."
"Tys udělala kouzlo? Jsi tu týden, znáš kouzlo na vrácení vzpomínek a uděláš ho až teď?"
"Nemohla jsem ho udělat. Proč myslíš, že v pohádkách je vždycky klíčový polibek? Protože je klíčový i v reálném životě, připomenutí něčeho, co člověk cítil, i když je pravda, že samotný polibek by nikdy nestačil."
"Proč si mi to sakra neřekla?"
"Musel to být opravdový polibek i z její strany. A když jsi ji políbil, tak si vzpomněla. Ne na nic konkrétního, ale věděla, že je to tak správně."

Mezitím, co mu vysvětlovala, jak kouzlo funguje, bolest hlavy odezněla.

"Jak si věděla, jak jsem se cítila?"
"Viděla jsem ti to na očích." Najednou mi to došlo.
"Ty jsi neusnula, jen jsi to předstírala."
"V mé přítomnosti by tě nepolíbil, ale musela jsem tu být, abych mohla použít magii. Ale myslím, že teď už tu být nemusím," řekla a chystala se k odchodu.
"Bonnie?" zavolala jsem na ni, když už byla u dveří. Otočila se.
"Děkuju," usmála se na mě a nechala nás o samotě.

"Pamatuješ si mě?" zeptal se Damon váhavě. Nevěřil, že by se mi mohla konečně vrátit paměť. Ale vrátila.
"Pamatovala jsem si tě i předtím, jen jsem nevěděla, že tě miluju. Ale teď už to vím. Miluju tě a je mi líto, že jsem vzpomínky na tebe vymazala, ale prostě jsem nedokázala žít bez tebe." Začaly se mi z očí hrnout slzy.
"Neplakej, už bude všechno v pohodě." Políbil mě a v té chvíli začala hrát závěrečná píseň.
"Smím prosit?" zeptal se Damon, když se odtáhl.
"Ty vždycky." Nechala jsem se zvednout z pohovky a začali jsme tančit. Jako za starých časů.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)