Pages

(Ne)štastná náhoda


Bylo půl jedenácté večer. Všichni už spali. Všichni, až na jednu dívku. Procházela se po Bradavicích a plakala. Bylo jí jedno, že už je dávno po večerce a může ji kdokoliv nachytat.

Podvedl ji. A zrovna s tou nejhorší nánou v ročníku, Levandulí Brownovou. Zasáhlo jí to. A tak jen bloumala po chodbách, aniž by věděla, kam jde. Přemýšlela, co se to mezi nimi stalo.

Nejen on se totiž zamiloval do někoho jiného, ale i ona. Ale stejně jí ranilo, když ty dva viděla. Důvěřovala mu a on jí podvedl. Ona mu byla věrná, i když to už nebyl jediný člověk, kterého milovala. Najednou jí něco srazilo k zemi. Ztratila vědomí.

Draco nemohl spát. Ať se snažil sebevíc, nedokázal ji vypudit ze své mysli. Šel se tedy projít po Bradavicích, ale nebylo mu to nic platné. Pořád na ni myslel. Na její vlasy, úsměv a hlavně na její nádherné, oříškově hnědé oči. Šel po tmě, nevěděl kudy kam a ani ho to nezajímalo. Pořád myslel jen na ni - Hermionu Grangerovou. Najednou do něčeho, respektive do někoho narazil.

Ihned vzal hůlku a rozsvítil. Když uviděl dívku, kterou srazil k zemi, lekl se. Byla to ona Hermiona Grangerová. Byla krásná jako vždy, ale to nebyl důvod jeho úleku. Krvácela. Draco už na nic nečekal, vzal ji do náruče a pospíchal na ošetřovnu. Věděl, že z toho bude mít potíže, ale bylo mu to jedno, všechno mu teď bylo jedno. Záleželo mu jen na ní a na tom, aby byla v pořádku.


Hermiona se probudila. Byla zmatená. Nevěděla kde je a ani proč tu je. Když se rozkoukala, došlo jí, že je na ošetřovně. Pak si uvědomila, že ji někdo drží za ruku. Myslela si, že je to Ron, ale jaké bylo její překvapení, když se otočila a uviděla Draca Malfoye. Spícího Malfoye, který ji držel za ruku. Nevadilo jí to. Už dlouho jí nebyl lhostejný, ale měla Rona a Draco jí navíc nenáviděl. Povzdechla si. Hermiona ho chtěla probudit a zjistit co se stalo, ale dřív než to stačila udělat, někdo na ni šeptem promluvil: "Nechte ho spát, slečno Grangerová. Byl u vás celou noc. Jak vám je?"
"Já…bolí mě hlava"
"Včera jste se do ní pořádně uhodila, ale pár dní si tu poležíte a budete v pořádku."
"Co se vlastně stalo?"
"To vám asi nejlíp vysvětlí pan Malfoy až se probudí. Já vím jen to, že jste se po večerce toulala na hradě, narazil do vás, vy jste se uhodila do hlavy a tak vás vzal sem. Řekla jsem mu, že budete v pořádku a že si může jít lehnout, ale on trval na tom, že tu s vámi zůstane."
"To není možné." řekla Hermiona nevědomky nahlas.
"Co není možné, slečno Grangerová?" zeptala se nechápavě madam Pomfreyová.
"Ale to nic."
"Dobrá. Vypijte tohle, udělá se vám po tom líp." podala jí nevábně vypadající lektvar. Hermiona ho s nechutí vypila.
"Tak a teď odpočívejte, kdyby něco, budu vedle."
"Dobře. Děkuji."
"Já jsem toho zase tolik neudělala, měla byste spíše poděkovat panu Malfoyovi až se probudí." a s těmito slovy odešla.
"To rozhodně udělám." zašeptala spíše pro sebe Hermiona.


Když se probudil, chvíli nevěděl kde je, ale pak se rozpomněl na všechny události včerejší noci. Podíval se nalevo, kde viděl už vzbuzenou Hermionu, jak si ho prohlíží. Když zaregistrovala jeho pohled, zrudla.

"Dobré ráno." řekl ještě trošku ospale Draco.
"Dobré." odpověděla Hermiona pořád rudá jak rajče.
"Jak ti je?"
"Docela dobře, jen mě trošku bolí hlava. Co se vlastně včera stalo?"
"No, toulal jsem se v noci po chodbách a ty nejspíš taky, protože jsem do tebe v té tmě vrazil. Ty jsi upadla a byla jsi v bezvědomí a krvácela jsi. Tak jsem tě vzal sem." snažil se jí Draco vše říct v souvislých větách.
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč si mě tam prostě nenechal ležet?"
"Proč bych měl?"
"Nenávidíš mě!"
"Kdybych tě nenáviděl, tak bych se v noci netoulal po chodbách."
"Jak to myslíš?"
"Nemůžu spát, protože pořád myslím na tebe, a tak se po nocích toulám po hradě."
"Aha." šokovaná Hermiona se zmohla jen na tohle slovo.
"A co ty jsi vlastně dělala, takhle pozdě, v noci po chodbách?"
"Brečela. Ron mě podvedl s Levandulí, viděla jsem je, jak se líbaly. A vlastně ani nevím, proč jsem brečela. Už dlouhou dobu ho beru jen jako kamaráda. Ani vlastně nevím, proč jsem se s ním tenkrát nerozešla, ale teď to je asi jedno."
"Weasley je pitomec. Ty jsi to nejlepší co ho mohlo potkat."
"Pitomec to je. Ale jsem ráda, že to udělal."
"Proč?"
"Protože bys mi jinak nikdy neřekl to, co jsi mi řekl před chvílí."
"No…to máš asi pravdu."
"Ne asi, ale určitě, a když už jsme u toho. Ron nebyl jediný, kdo se do někoho zamiloval. Já jsem se taky zamilovala."
"A do koho?"
"Do tebe ty hlupáčku, taky jsem na tebe myslela. Ale myslela jsem, že mě nenávidíš. A to byl asi i jeden z důvodů, proč jsem se nerozešla s Ronem."
"A nebudeš se teď zlobit, když udělám tohle?" zeptal se, a hned na to jí políbil.
"Zlobila bych se, kdybys to neudělal." odpověděla a tentokrát ho políbila ona.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)