Pages

Nezapomenutelný valentýn

Bylo čtrnáctého Února. Všichni byly ve velké síni a nedočkavě očekávaly sovy, které jim měly přinést vytoužené Valentýnky. Jen jediná osoba se válela v posteli, místo toho, aby očekávala Valentýnky nebo se chystala se svým milým do Prasinek. Nebyl to nikdo jiný, než Lili Evansová.

"Lili, vstávej! Je nádherný den a ty bys ho chtěla proležet v posteli." snažila se ji vylákat z postele její nejlepší kamarádka, Emily Singerová.
"Ani náhodou! Nesnáším Valentýn a on nesnáší mě."
"Lili, Valentýn je nejkrásnější den v roce."
"Ty už si nevzpomínáš, co mi stalo o minulém Valentýnu?"
"Jo, vzpomínám, ale to nemusí dopadnout stejně a navíc to skoro nic nebylo."
"Nic? Zlomila jsem si nohu, vybouchl mi kotlík do obličeje a Potter mě asi třicetkrát pozval na rande."
"James tě zve na rande každý den, to není vina Valentýnu. A když už jsme u toho, měla bys to pozvání přijmout."
"Já přijmu jeho pozvání na rande, až ty pozveš na rande Blacka."
"Fajn. Platí."
"Co?"
"Já pozvu na rande Siriuse a ty přijmeš pozvání od Jamese."
"Ale…."
"Byl to tvůj nápad, takže se z toho nevykroutíš."
"Fajn!"
"Dobře, tak už vylez z té postele a pojď na snídani, ať ty dva nepropásneme."
"Kéž bychom je propásly."
"Lili…"
"Vždyť už jdu."

"Taky ses mohla oblíknout líp."
"A co je na džínech a roláku tak strašného?"
"Nic, ale v džínové sukni a s tílkem, by ti to slušelo víc."
"Jasně. Je Únor, venku je mráz a já bych se tu měla promenádovat v tílku a sukni. Promiň Em, ale si normální?"
"Vždyť teď jdeš jen na snídani, tak by ses pak převlíkla."
"Na to nebude čas a já si kvůli Potterovi nebudu brát minisukni."
"Už jsme tu. Dávám Potterovi tak 10 vteřin, než tě pozve na rande. 10,9,8…" odpočítávala, zatímco šly uličkou mezi stoly, ke svým obvyklým místům, jen pár židlí od pobertů." 7,6,5,4…"
"Hej, Evansová!"
"3,2,1"
"Nechceš jít se mnou po snídani do Prasinek?"
"Tak Lili, přijmi to!" šeptala jí Emily.
"Řekla jsem, že to přijmu, když pozveš Blacka."
"Jenže já už jsem ho pozvala, včera večer, a on souhlasil tak dělej."
"To je podraz."
"Já vím."
"Tak co, dočkám se odpovědi, Evansová?"
"A jakou odpověď bys chtěl slyšet?"
"Ano, Jamesi, moc ráda s tebou půjdu do Prasinek."
"Ano, Jamesi, moc ráda s tebou půjdu do Prasinek."
"Co?"
"Nechceš jít?"
"Jasně, že chci jít, jen jsem se chtěl ujistit, že jsem se nepřeslechl."
"Dobře. V půl desáté před branou, Pottere."
"Oslovení Jamesi, by se mi líbilo víc."
"Možná, že když mi začneš říkat, Lili, tak bych to s tím Jamesem, mohla zvážit."
"Dobře, tak v půl desátý, Lili. Zatím se měj."
"Ty taky."
"Hele, vy dva a co kdybychom z toho udělaly dvojité rande?" navrhl Sirius, který si tím vysloužil kárný pohled, jak od Jamese, tak od Emily.
"To není dobrý nápad, Blacku. Em by akorát to vaše rande kazila."
"Dobře, jak myslíš."
"Siriusi, můžeš jít na chvíli se mnou?"
"Klidně."
"A ty pojď taky Jamesi."
"Proč já? Nestojím o to vás zase vidět, jak se líbáte."
"Počkat, jak to myslí? Vy dva spolu chodíte? Jak to, že to nevím Em?
"Promiň, Lili, že sem ti to neřekla, ale to vyřešíme později. A vy dva pojďte."

"Siriusi, ty ses naprosto zbláznil." spustila na něj Emily, hned jak vyšli ven z velké síně.
"Proč?"
"Já jsem věnovala takový úsilí tomu, aby Lili, přijala Jamesovo pozvání na rande a ty to všechno málem zkazíš."
"Proč bych to měl zkazit."
"Protože si navrhl to dvojité rande. Ti dva musí být sami. Lili, Jamese miluje, jen se to bojí přiznat."
"Ona mě vážně miluje?" ozval se James, na kterého ti dva skoro zapomněli.
"Jasně, že tě miluje. Vždyť si viděl, že to dvojitý rande odmítla. Chce s tebou být sama. I když je pravda, že jsem se bála, že to přijme."
"Ona mě miluje." opakoval James zasněně.
"Ano, miluje. Je to na ní dost vidět. Divím se, že sis ničeho nevšiml."
"Já jsem si taky ničeho nevšiml." ozval se Sirius.
"Ale ty jí skoro nevídáš, James ji pronásleduje na každém kroku, tak by si toho mohl všimnout."
"Eh…Emily? A proč mi teda dala před měsícem facku, když jsem jí pozval na rande?"
"Štveš jí tím, že ji na něj zveš padesátkrát denně, a ten den, navíc dostala blbou známku. A teď už dost, musím se za ní vrátit. Sejdeme se s vámi v půl desáté u brány, jak bylo řečeno." a s těmito slovy, odešla za Lili.
"Tak půjdeme dvanácteráku?"
"Kam?"
"Kam asi. Do společenky. Pokud vím, slíbil si Removi, že sním, půjdeš do knihovny - pořád nevím, co tě to napadlo - a pochybuju, že když jdeš s Evansovou, tak na něj budeš mít čas."
"Ty máš pravdu. Na něj jsem úplně zapomněl."
"Jak se v tvém dosahu objeví Evansová, zapomínáš na všechno."
"To není pravda!"
"Není? A co třeba, jak si zapomněl na Famfrpál, protože si ji sledoval v knihovně, nebo jak si svou sovu proměnil na bonboniéru místo na sklenici, nebo jak si…"
"To stačí, Tichošlápku, radši jdeme."

"Tak kam půjdeme?"
"Co třeba na máslový ležák."
"Jo, to zní dobře."
"Lili…. Mohla bys mi něco říct?" ozval se po chvíli trapného ticha James.
"Co chceš vědět?"
"Proč jsi to moje pozvání tentokrát přijala a proč si ho jindy odmítla?"
"Přijala jsem ho, protože sem řekla Emily, že jestli pozve Blacka, tak já to tvé pozvání přijmu."
"Pořád si mi neodpověděla, proč si mě předtím pokaždé odmítla."
"Musíš to vědět?"
"Věděl bych to rád."
"Dobře. Řeknu ti to, ale ne teď."
"A kdy?"
"Až přijde ten správný čas."
"A ten přijde kdy?"
"Až přijde, Jamesi. A teď pojď. Ráda bych si vypila ten máslový ležák a ne jen stála před dveřmi."
"O, jasně, jdeme. A… tys mi řekla Jamesi?"
"Sám si mě o to požádal nebo ti mám zase začít říkat Pottere?"
"Ne, James vyhovuje."
"Dobře."
"Dámy první." řekl a otevřel jí dveře.
"Díky."

"Když ti v medovém ráji koupím perníkový srdce, nehodíš ho po mě jako posledně?" zeptal se jí James, když odcházeli od Tří košťat.
"Myslím, že ne."
"Myslíš?"
"Tak vím." Řekla a usmála se na něj, tím úsměvem, z kterého se mu podlamovali kolena.
"Tak tu chvíli počkej."
"Počkám."
Ani ne za pět minut byl James zpátky."Tak, kde máš to srdce?"
"Srdce mám, myslím, v levé části hrudníku."
"Měla jsem na mysli to perníkové."
"Řekl jsem, že ti ho koupím a ne, že ti ho dám."
"A není to náhodou to samé?"
"Ne, není. A dám ti ho, až mi odpovíš na mou předešlou otázku."
"Stejně se po sladkém kazí zuby. Půjdeme do hradu?"
"No, myslel jsem, že bychom mohli jít ještě ke Chroptící chýši, ale jestli nechceš…"
"Ne, půjdu ráda." Přerušila ho, protože mu viděla na očích, jak moc se trápí.
"Děkuji."
"Nemáš za co, ráda půjdu."
"Ne, děkuji za to, že si z toho slibu, co si Emily dala, nevycouvala, když si zjistila, že ti dva spolu chodí."
"No…já… nepůjdeme k té Chroptící chýši? Chci se do hradu vrátit na oběd."
"Jo, jasně."
Cestou k Chroptící chýši zavládlo trapné ticho. Ani jeden nevěděl, co říct anebo se spíše báli říct, co měli na srdci.

"Vážně by mě zajímalo, jak Chroptící chýše vypadá zevnitř." ozvala se, jako první Lili, když k ní došli.
"Věř mi, není o co stát."
"Ty jsi tam někdy byl?"
"No… jo."
"A jak ses tam dostal?"
"Nezlob se, Lili, ale tohle ti opravdu říct nemůžu."
"Když nemůžeš tak nemůžeš."
"Lili já… myslíš, že bys třeba mohla… třeba bychom mohli jít ještě někdy do Prasinek? Jako spolu."
"To je poprvé, co ztrácíš řeč, když se mě na to ptáš."
"No, já… můžu doufat v kladnou odpověď?"
"Pokud mě nebudeš zvát stylem Hej, Evansová, tak půjdu ráda."
"Opravdu?"
"Opravdu."
"Asi jsem už otravný, ale odpovíš mi už na mou otázku?"
"Odpovím, ale nejdřív odpověz na něco ty mě."
"Já jsem se, ale ptal první."
"Je ti snad deset Jamesi?"
"Fajn. Ptej se."
"Proč si mě celých těch pět let od třetího ročníku zval na rande, když jsem tě pořád odmítala?"
"Myslím, že tohle ti už mohlo dojít."
"Možná se chci jen ujistit, jestli je můj předpoklad správný."
"Nemyslím si, že ty by ses často mýlila, ale jestli chceš ujištění, že se nemýlíš, tak tady je. Miluji tě! Proto tě zvu pořád na rande, proto tě pořád otravuji, proto ti posílám dárky, proto…." Než však stačil dokončit, nekonečný výpočet toho, co za sedm let k vůli Lili, udělal, tak ho políbila. Bylo to jen lehké otření rtů, ale pro Jamese to znamenalo hodně.
"Moc jsi mluvil." obhájila svoje jednání, stydlivě Lili.
"Mohla jsi mě umlčet i jinak, tedy ne, že by mi tenhle způsob vadil."
"Jo, já vím, ale považovala jsem to za lepší způsob, než ti dát facku."
"Taky to lepší způsob je. A jelikož já jsem ti na tvou otázku odpověděl, tak mi odpověz i ty. Proč jsi mě těch pět let odmítala?"
"Bála jsem se."
"Čeho?"
"Že to je pro tebe jen hra, že ke mně nic necítíš. Že bys mě prostě po týdnu odkopl."
"To bych nikdy neudělal."
"Já vím, jen jsem se prostě bála, že necítíš to samé co já."
"A co ke mně vlastně cítíš, Lily?"
"Myslím, že to víš."
"Vím, ale chci to slyšet od tebe."
"Cítím k tobě to samé co ty ke mně. Miluju tě!"
"Škoda, že jsme si tohle neřekli před pěti lety."
"Škoda, že si mě teď nepolíbil."
"To můžu napravit." Odpověděl a začal ji líbat.
Ani jeden z nich netušil, že je zpovzdálí sledovali Sirius a Emily, kteří se teď šťastně usmívali a chystali se věnovat stejné činnosti.
A tak se tento Valentýn zapsal do historie. Jen zůstává záhadou, co se stalo s tím perníkovým srdcem.


0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)