Pages

Aprílový žertík

Nenávidím Apríl. A může za to jediný člověk, můj mladší bratr Aleš. Je mladší jen o dva roky, ale chová se jako dítě. To znamená, že prvního dubna si mohu být jistá kupou aprílových žertíků. Na takové klasické každoroční si už dávám pozor. Vtipům jako pánvička nad postelí, sůl v cukřence, kyblík studené vody nad dveřmi se už úspěšně vyhýbám. Ale Aleš každý rok přichází s nějakou novinkou, na kterou nejsem připravená. Předminulý rok mi přenastavil hodiny, takže jsem do školy přišla v sedm hodin. Jenže jeho vtípky se rok od roku stupňují. Minulý rok mi ve spánku přebarvil celou hlavu na fialovou. A v kombinaci se zameškaným budíkem jsem se, jak jsem pospíchala, ani nepodívala do zrcadla, takže jsem ve škole vypadala jako čarodějnice. To ale nebylo nejhorší, trvalo týden, než se ta barva smyla. Kromě toho do teď nechápu, jak se mu povedlo je přebarvit.

Hned jak jsem vstala, v první řadě jsem zkontrolovala budík, pak svoje vlasy, oblečení, co jsem měla přehozené přes židli a nakonec obsah tašky. Už se mi stalo, že její obsah vysypal a dal do ní ořechy a jablka. Všechno bylo v pořádku. Bylo to divné, ale nestěžovala jsem si.

Snídani jsem měla připravenou na stole. Naši už byly nejspíš dávno v práci a brácha byl také někde v trapu. Dobře pro mě. Pro jistotu jsem, ale ještě toasty prozkoumala a vydechla si, když v nich byla opravdu jen šunka se sýrem a nula procent brouků. Rychle jsem se najedla a zkontrolovala tenisky, jestli v nich není máslo a teprve, když jsem byla na cestě do školy, jsem si oddechla.

Celý den probíhal skvěle. Nikdo z mých spolužáků na mě nic nezkusil. Asi proto, že jsem se celý den tvářila jako Shrek, když na něj v jednom kuse mluvil oslík. A žádný bratrův vtípek mě už nedostihl.

Když jsem se vrátila domů, nikdo tam nebyl, což mě nepřekvapilo. Rodiče pracovaly dlouho do večera a brácha byl pořád pryč.

S povzdechem jsem si lehla na postel, kterou jsem nezapomněla zkontrolovat pro případ, že by si Aleš udělal doma menší zastávku. Vzala jsem mobil a naťukala esemesku kamarádce, která měla celý den praxi, a já se proto mohla ve škole ukousat nudou. "Škoda, že si dneska nebyla ve škole. Radek má nový účes. Je naprosto k sežrání"! Navolila jsem jméno Petra a odeslala.

Radek byl jeden opravdu úžasný kluk. A přiznávám, že jsem do něj byla tak trochu zamilovaná. Byl chytrý, hezký, vtipný….co víc, si člověk může přát?

Za chvíli mi přišla odpověď a jen co jsem jí otevřela, ztuhla jsem. "Ahoj Eli, děkuju za kompliment :) Asi sis spletla číslo. Radek" Rychle jsem se podívala na výpis, ale adresát byl správně, nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Ale pak mi to došlo. Ten skřet mi určitě přeházel všechny čísla v mobilu, proto ten nezvyklý klid celý den. Přehozený počítač do Čínštiny je jedna věc, ale přeházet mi čísla, abych se naprosto ztrapnila? Tohle si pořádně sežere!

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)